1. Za peníze si štěstí nekoupíš, ale je lepší brečet v limuzíně, než v autobusu …
2. Nepříteli odpusť, ale nezapomeň jméno toho hajzla…
3. Pomoz někomu, když má problém… on si vzpomene, až bude mít další
4. Spousta lidí je naživu jen proto, že je nelegální je zabít
5. Chlast problémy neřeší, ale mléko taky ne…
Každý z nás měl někdy sny. Proč a jak se nám něco zdá, na to se snaží odpovědět vědci již mnoho let. Nikdo však přesně neví co, ovlivňuje to, co se nám bude zdát. Někteří si myslí, že jsou to naše komplexy, někteří zastávají názor, že jsou to naše tajné představy, a jiní že to nemá souvislost s ničím. Tak prostě nevím.
Bydlíte-li na „venkově“, byť jen asi 14 kilometrů od Moravské metropole, většinou ne na samotě u lesa a tudíž ve většině případů máte nějaké sousedy. To mohou být lidé s normálním smýšlením (stejné jako je to vaše), nebo lidé zvláštní (teroristé, náboženští fanatici, … ), nebo taky můžete mít sousedy, jako máme my. Za vše hovoří barva vlasů sousedky. BLOND. A s jednou takovou již několikrát dostal do „sousedského“ sporu týkající se nedělní práce na zahradě, štěkání psů… Záměrně jsem tyto dvě věci zdůraznil, neboť byly velice zásadní.
Jednoho rána přijdu k autu, otočím klíčkem, chci rozsvítit světla, otočím páčkou a ... nic. Znáte ten pocit beznaděje, kdy spěcháte, a prostě se nedaří a nedaří??? Přesně to jsem zažíval minulý týden ve středu. Jelikož tento článek do deníčku píšu v pátek téhož týdne, jsem plný dojmů a blaha z povedené opravy.!
Můj pohled na chodce a chodící v Ostravě z ptačí perspektivy jednoho dne...
Jako dítě jsem každé prázdniny vyrůstal u dědečka na rodinném baráku. Relativně malá vesnice, pardon už více než 700 let město, mi celkem přirostla k srdci.
Nejedná se o horror, jak by se podle titulku zdálo, ale zase tak daleko to k tomu nemá...
Někdo má se svou zubní výbavou na dosmrti pokoj, někdo touto vlastností obdařen není... patřím mezi ty druhé !!!
Nedávný článek o cyklistech mi něco připoměl... situace se může i obrátit
