Někdo má se svou zubní výbavou na dosmrti pokoj, někdo touto vlastností obdařen není... patřím mezi ty druhé !!!
Dnes tady nechci líčit své storry se svou zubní výbavou, protože je ve své podstatě vcelku nezajímavá, ale jeden můj známý má svou zubní výbavu plně ve svých rukou. Tuto příhodu mi vyprávěl kamarád nedávno a vzpomněl jsem si na ni včera, když jsem se snažil přesvědčit svůj čerstvě opravený zub, aby konečně nechal té bolesti a začal se věnovat činnosti, pro kterou byl od přírody stvořen. Ten známý (říkejme mu třeba Broněk) zase navštívit svého zubního lékaře s nadějí v srdci, že jej bolestivého solitéru zbaví, a když ne celého, že mu alespoň pomůže od bolesti.
Zubař se činil, jeho nástroje vydávající ty nepříjemné zvuky drásající ucho se snažily také a výsledkem bylo vytažení nervu ze zubu. V takovém případě se postupuje tak, že se zub naplní takovým svinstvem, který má za následek, že zbaví zub nervu dokonaleji, než si sám člověk umí představit. Inu stalo se, zub se naplnil tím 'vyžíracím svinstvem a zubař zub prozatímně uzavřel se slovy: "bude Vás to asi dvě hodiny bolet".
Po třech hodinách Broněk zjistil, že zub bolí neustále a domluvy různými medikamenty neúčinkují. Zvedl tedy telefonní aparát a po krátké konzultaci se sestrou, které mu sdělila, že pokud to neustále bolí, má si 'vydloubnout' to prozatímní zalepení. Jak ale na to. Chvíle hloubání a vzhledem k tomu, že Broněk je velmi nadaný technicky i manuálně, své řešení si našel. Navštívil železářství, zakoupil čtyři vrtáky o průměru 1,5 mm a čtyři vrtáky 1 mm, přišel domů, převařil vrtáky ve vroucí vodě, vsadil 1 mm vrták do své akumulátorové vrtačky, před zrcadlem nasadil a... ano, odvrtal si svůj vlastní zub. Při této příhodě můj vlastní zub přestal bolet, žaludek se mi jemně sevřel a chlupy na mé ruce se začaly stavět na opačnou stranu. Při představě, že mi zajíždí milimetrový vrták mou vlastní rukou do mého vlastního zubu se mi zároveň sevřel svěrač nejmenovaného otvoru takovým způsobem, že sedět na lavičce se nedalo ani náhodou.....