Jednoho rána přijdu k autu, otočím klíčkem, chci rozsvítit světla, otočím páčkou a ... nic. Znáte ten pocit beznaděje, kdy spěcháte, a prostě se nedaří a nedaří??? Přesně to jsem zažíval minulý týden ve středu. Jelikož tento článek do deníčku píšu v pátek téhož týdne, jsem plný dojmů a blaha z povedené opravy.!
1. středa ráno
Vstávám normálně, jdu venčit psa (normálně), přijdu k autu (stále normálně), otočím klíčkem (ještě stále normálně), zapnu světla a - řekl bych, že něco není úplně normálně. Jasně, světla nesvítí !!! (po ránu nebývám příliš bystrý) asi pojistka, nechám to na odpoledne, bude více světla. Pojedu tedy s dálkovými světly. No a co, že na mě blikají .... Tajně jsem doufal, že se jedná o tak zvanou "samoopravovací závadu".
2. středa odpoledne
Nejednalo se o samoopravovací závadu, jak jsem tajně doufal. Otevřu pojistkovou skříňku, od minula totiž vím, kde ji mám hledat, vezmu chytrý návod s popisem, kde je jaká pojistka, vytáhnu a ... ona je dobrá ... HA, nevadí projdu všechny pojistky. Po 10 minutách konstatuji, že všechny pojistky jsou OK a tím pádem se můj stav nervového systému blížil KO...
3. středa večer
Otevírám chytrou knihu pro takové ty rýpalky, co si myslí, že převodová skříň stojí o obývacím pokoji, hledám slovní spojení "tlumená světla" (to mi poradila žena). Změť čar a symbolů... V tom se má vyznat kdo, já? To asi ne ....
4. čtvrtek odpoledne
Vždyť jsem chlap a ti jsou od přírody nadáni technickým talentem, tak proč bych potřeboval nějakou knihu ??? Podívám se na to selským rozumem přímo na sluníčku, abych pořádně viděl.
5. čtvrtek večer
Znova jsem vzal do rukou schémátka a tentokráte jsem použil i internetový vyhledávač. S myšlenkou nejhoršího z nejhorších a to s tím, že to budu muset svěřit do odborných rukou svého dvorního servisního technika. Nespalo se mi vůbec dobře.
6. pátek ráno
Venčím psa, kolem páté hodiny a tou dobou si většinou třídím myšlenky na nadcházející den. Opakuji si, co je třeba udělat, jak a s kým jednat slušně, na koho budu milý ten den, či naopak, na koho se prostě vykašlu být milý. U toho přemýšlení mne napadla spásná myšlenka. Když jsem měl škodovku, existovala přece internetová diskusní skupina o škodovkách 120, tak přece musí něco existovat o Ford Escort. A taky že jo. Pracovní den jsem zahájil skvělým čtením několika set příspěvků "jak na to" na serveru http://www.fordfans.cz/. Přesně můj problém neměl nikdo, ale podobných bylo spousty.
7. pátek odpoledne - part I
V práci jsem skončil co nejdříve to šlo a vybaven různými schémátky v barevném provedení a mnoha radami odborníků jsem se doma jal rozebírat páčky přepínače (to co je pod volantem). Jedna rada zněla: "Rozebírej to v igelitovém pytlíku"! Záhy jsem pochopil proč. V okamžiku, kdy jsem prohlásil, že mi se přece nic podobného stát nemůže, přišel nejobávanější Murpyho zákon. Když jsem viděl tu spoušť vzal jsem telefon a na můj dotaz na vrakovišti pro Fordy týkající se té věci, co byla všude kolem mě rozprostřena na dokonalé prvočinitele, jsem dostal zápornou odpověď. Nezbývalo než "tu věc" složit do původního stavu. Dvě hodinky (čistá packa) nadávek, sprostých slov v několika modifikacích a nebylo co řešit. Člověk by nevěřil, co adrenalin v krvi dokáže....
8. pátek odpoledne - part II
Těmi páčkami to nebylo ... Hmmm a teď už vážně nevím... Relátko slyším cvakat stejně hlasitě jako mi tepe krev ve spáncích. Opět používám telefon, abych zjistil, zda na onom vrakovišti se nenalézá pojistková skříň pro mého miláčka. Záporná odpověď na druhé straně mne utvrdila v tom, že dnešní technické cvičení ještě neskončilo. Naprosto rezignovaně jsem začal odpojovat ty stovky drátů vedoucích z pojistkové skříně. Smířen s tím, že to nedám nikdy do stejného stavu jsem došel domů. Poučen věkem, udělal jsem fotodokumentaci, jak to vypadalo, ještě než jsem na to sáhnul. Byla to velice dobrá volba. Když jsem se za pomocí svého důvtipu a hrubého násilí podíval té skříňce do vnitřností, malinko se mi ulevilo. Viděl jsem závadu na první pohled. Přepájení studeného spoje předcházela přímo detektivní zápletka s hledáním vhodných nástrojů a materiálů. Ne že bych je doma neměl, ale používal jsem je tak dávno, že o výskytu některých potřebných částí jsem neměl ani nejmenší tušení.
9. pátek odpoledne - part III
Montáž "opravené" skříňky na původní umístění trvala přesně tak dlouho, dokud jsem nevypotřeboval svou relativně bohatou slovní zásobu neslušných (ba mnohdy i sprostých) slov a slovních spojení. Otočím klíčkem a ??? Oprava dopadla výborně, světla svítí jak mají, pojistky jsou tam kde mají být, dokonce i ....... Na to, že mi po jakékoliv "opravě" mého auta něco zbude (šroubek, matička, pérko, ...), jsem si zvykl. Tento zvyk jsem neporušil ani tentokrát, tak že až to budu příště opět opravovat, tu ochrannou mřížku tam jistě namontuji....
{phocagallery view=category|categoryid=7|limitstart=0|limitcount=0}